Nejkrásnější básně o lásce 

Miluji tě (Paul Éluard)

 

Miluji tě za všechny ženy, které jsem nepoznal,

Miluji tě za všechny časy, které jsem neprožil,

Za vůni otevřeného moře a teplého chleba,

Za tající sníh, za první květy,

Za čistá zvířata, kterých se člověk nedotkl,

Miluji tě, abych miloval,

Miluji tě za všechny ženy, které nemiluji.

 

Kdo jiný mi odráží obraz, než ty sama, sám sebe vidím tak málo,

Bez tebe nevidím nic jiného než pustou rozlohu,

Mezi tehdy a dnes.

Bylo tam tolik smrtí, které jsem překročil po slámě,

Nepodařilo se mi prorazit zeď mého zrcadla,

Musel jsem se učit slovo za slovem život,

Jak se zapomíná.

 

Miluji tě za tvou moudrost, která není má,

Za zdraví,

Miluji tě proti všemu, co je jen iluze,

Za to nesmrtelné srdce, které nevlastním,

Myslíš si, že jsi pochybnost, a jsi jen rozum,

Jsi velké slunce, které mi stoupá do hlavy,

Když jsem si jist sám sebou.

 

Prísaha (Marceline Desbordes-Valmore)

 

Idole mého života,

Můj trápení, má radost,

Řekni mi, zda tvá touha

Souzní s mou touhou?

Jak tě miluji ve svých šťastných dnech,

Chci tě milovat vždy.

 

Dej mi naději;

Oplatím ti ji stejně.

Nauč mě stálosti;

Já tě naučím lásce.

Jak tě miluji ve svých šťastných dnech,

Chci tě milovat vždy.

 

Buď jedinou vzpomínkou

Srdce, které tě zbožňuje;

Slíbím ti ještě

To, co mi zbývá budoucnosti.

Jak tě miluji ve svých šťastných dnech,

Chci tě milovat vždy.

 

K tvé duši přitahován

Nejsladším vzrušením,

Na tvých milovaných rtech

Nech mě říci znovu:

Jak tě miluji ve svých šťastných dnech,

Chci tě milovat vždy.

​

​

Co miluji víc než život, jsi ty (Eugène Goubert)

 

Miluji květ, který se chystá rozkvést,

Novou trávu a rašící listí,

Motýla, obraz potěšení,

Zpěvy lásky ptáků v háji;

 

Miluji snít, když den utíká

U potoka, který jemně šumí,

Miluji hvězdu, věstící noc,

Jejíž paprsky utěšují přírodu;

 

Miluji křišťálově azurové jezero,

V údolí písně pastýřky.

Sněhem pokrytý vrch, zlatý od slunce,

Večerní ozvěnu a jemný vánek;

 

Miluji sladký hlas mladého dítěte,

Bílé vlasy na čele osmdesátníka,

Miluji vítr, který hvízdá v lesích,

Skálu bičovanou rozzuřenými vlnami;

 

Ale jediné opravdové štěstí pro mě,

Myšlenka, v níž mé srdce zapomíná;

To, co miluji víc než život,

Jsi ty, vždycky ty, jen ty!

​

​

Společný spánek (Louis Aragon)

 

Ať už je neděle nebo pondělí,

Večer či ráno, půlnoc nebo poledne,

V pekle či v ráji,

Lásky jsou si podobné láskám.

Bylo to včera, když jsem ti řekl,

Společně budeme spát.

 

Bylo to včera a bude to zítra,

Nemám jinou cestu než tebe,

Dal jsem své srdce do tvých rukou,

S tvým srdcem společně kluše,

Všechen lidský čas, co má,

Společně budeme spát.

 

Má lásko, co bylo, bude,

Nebe je nad námi jako plátno,

Zavřel jsem tě do svých náručí,

A miluji tě tak, že se třesu,

Tak dlouho, jak jen budeš chtít,

Společně budeme spát.

 

 

Miluj mě láskou (François-Marie Robert-Dutertre)

 

Co rád vidím, co na světě miluji,

Co rád vidím,

Chceš vědět co?

Jsou to tvé krásné oči, tvá křivka,

Jsou to tvé krásné oči,

Tvá zasněná očka.

 

Co ještě miluji, to ti řeknu,

Co ještě miluji

Víc než jakýkoliv poklad,

Jsou to tvé jemné zpěvy, tvůj něžný hlas,

Jsou to tvé jemné zpěvy,

Dojemné a působivé.

 

Co ve mně způsobuje nejsladší opojení,

Co ve mně

Vzbuzuje nejnežnější vzrušení,

Je vidět tvé srdce vibrující něhou,

Je vidět tvé srdce

Třepetající štěstím.

 

Nakonec, pokud chceš odpovědět na mé plameny,

Nakonec, pokud chceš

Splnit všechna má přání,

Až do posledního dne mi zachovej svou duši,

Až do posledního dne

Miluj mě láskou.

​

​

Láska (Pierre Grolier)

 

Sladký jako vůně, kterou má ráda tvá kštice,

Jako něžný pohled, který na mě vrháš,

Jako dojemná slova, jež šeptá tvá ústa:

Ještě sladší je má láska k tobě.

 

Sladký jako ruměnec, jímž se tvář tvá zbarví,

Když přísahám žít věčně pod tvým zákonem,

Jako tepy tvého milovaného srdce:

Ještě sladší je má láska k tobě.

 

Sladký jako tvůj dech a jako tvůj úsměv,

Jako tvé dlouhé polibky, jež mě naplňují vzrušením,

Sladký jako tvé vyznání, jediné dobro, po kterém toužím:

Ještě sladší je má láska k tobě.

 

Ano, ze všeho štěstí, které kvete v životě,

Z potěšení, o kterých má duše každý den snila,

Ze snů, které zdobí tvůj milovaný obraz:

Nic není tak sladké jako má láska!

 

 

Věříš v kávovou sedlinu (Paul Verlaine)

 

Věříš v kávovou sedlinu,

V znamení, ve velké hry:

Já věřím jen tvým velkým očím.

 

Věříš v pohádky,

V neblahé dny, ve sny.

Já věřím jen tvým lžím.

 

Věříš v nějakého nejasného Boha,

Ve speciálního světce,

V nějaký zdraváš proti nějakému zlu.

 

Já věřím jen modrým

A růžovým hodinám, které mi daruješ

Ve voluptě bílých nocí!

 

A tak hluboká je má víra

Ve vše, čemu věřím,

Že žiji už jen pro tebe.

​

​

Potřebuji tě (Marc Delaure)

 

Potřebuji tě, abys mě probudil rozbřesk,

Vyjít pomalu ze snů,

Potřebuji tě, abych našel spánek

A navázal na niť snů.

 

Potřebuji tě, abych ráno vstal

S opojením v srdci,

Potřebuji tě v nejisté naději

Pro kaprice štěstí.

 

Potřebuji tě, abych opřel své pero,

Najít slova, která se hodí,

Potřebuji tě, abych prošel mlhou

A vzal cesty, které přicházejí.

 

Potřebuji tě v nepřítomnosti i v objetí,

Pro smích stejně jako pro slzy,

Potřebuji tě, abych smazal své obavy

V tichu nebo v hřmotu.

 

Potřebuji tě, abys rozvířil mé smysly,

Vůně snů, parfémy touh,

Pro nevinné doteky,

Potřebuji tě pro chuť života.

 

Potřebuji tě pro mou fantazii,

Snít o všech krajinách,

Potřebuji tě, abych přelétl Zemi,

Pro zázraky cesty.

 

Potřebuji tě pro vášně a touhy,

Pro tělo i pro myšlenky,

Potřebuji tě, dřeň rozkoše,

Pro štěstí zabloudit.

 

Potřebuji tě, abych ti vyznal lásku,

Ty pro vychutnání ticha,

Ty pro noc, ty pro den,

Ty pro vzlet tance.

 

Potřebuji tě, má láska,

A tak o tobě neustále přemýšlím,

Slovům chybí, ale neboj se

Přijmout vyznání bez nedůvěry:

 

Potřebuji tě, má láska.

​

​

Pohár lásky (Micheline Lantin)

 

V nekonečné farandole,

Píseň lásky k životu,

Na dráze osudu se směji.

 

V chaloupce mých myšlenek,

Deštník hvězd na obloze.

Sladké předehry medových nocí.

 

Moje odhalená duše se laskavě rozvalí,

Na ztracených stezkách štěstí.

A odevzdává se u dveří tvého srdce.

 

Ve světle svíčky, toužit,

Plynout řekou tvých polibků.

S dlouhými vzdechy, milovat.

 

Vášeň rozněcuje naše rozpálená srdce.

Unášeni šílenstvím lásky, ponořit se

Do osvobození, v hlubinách našich duší.

Společenství nás dvou, naše sloučení.

 

Objímat se, ukolébavka naší euforie.

Hladit současnost našich vášní.

Měsíc, svědek našeho svazku, jej požehnává.

A úsvit líbá naše dvě uspící těla.

 

Být tvá, tvá milenka, tvá kráska,

Dívka tvých cest.

Ty a já, nesmrtelné duše,

Napojeni z poháru lásky.

​

​

Miluji anděla s něžnýma očima (Louis Oppepin)

 

Miluji anděla s něžnými očima a hnědými vlasy,

Jehož hlas mě nadchne, jehož pohled mě opojí!

Má duše má dvě touhy: uctívat ho a následovat ho!

Kdyby mě srdce slyšelo, Bůh by splnil mé přání.

 

Má všechna kouzla mládí!

Na jejích rysy jako na krásnou oblohu se usmívá milost;

Ctnost jí usmívá se, krása ji korunuje!

Na jaře je královnou květů!

 

Její úsměv je pro mě paprsek krásného dne!

Její milostný pohyb mě zmátne a hladí!

Když projde... mé srdce třese se čistou opilostí!

Do ní jsem dal vše: štěstí, naději, lásku!

 

 

Miluji tě ne jako růži soli (Pablo Neruda)

 

Nemiluji tě jako růži soli,

topaz nebo karafiáty vystřelující plameny:

miluji tě jak se milují jisté temné věci,

mezi stínem a duší, tajně, tak tě miluji.

 

Miluji tě jako rostlinu, která nekvete

a nosí v sobě, skrytě, světlo těch květů,

a díky tvé lásce žije temně v mém těle

souhrnná vůně, která stoupala z země.

 

Miluji tě aniž bych věděl jak, kdy, odkud,

miluji tě přímo, bez složitosti a hrdosti:

tak tě miluji, protože neznám jiný způsob,

 

tak tě miluji, bez toho, že bych byl já, ani ty,

tak blízko, že tvá ruka na mé hrudi je má,

tak blízko, že se tvé oči zavírají, když spím.

​

​

Chvála Lásky (Jean de La Fontaine)

 

Celý vesmír se podřizuje Lásce;

Krásná Psyché, podrobte jí svou duši.

Ostatní bohové tomuto bohu dělají dvůr,

A jejich moc je méně sladká než jeho plamen.

Pro mladá srdce je to nejvyšší dobro

Milujte, milujte; vše ostatní je nic.

 

Bez této Lásky, tolik okouzlujících objektů,

Pozlaceny zárubně, lesy, zahrady a fontány,

Nemají půvab, který by nebyl mdlý,

A jejich potěšení jsou méně sladká než jeho bolesti.

Pro mladá srdce je to nejvyšší dobro

Milujte, milujte; vše ostatní je nic.

 

 

Pokud existuješ (Jean-Pierre Villebramar)

 

Nevadí, že jsem smutný,

pokud existuješ.

 

Co znamenají hodiny

pokud existuješ.

 

Nechť ubíhají hodiny dnů,

hodiny nocí,

 

hodiny nepřítomnosti a pak ty znovunalezeného času,

pokud existuješ.

 

Nechť mě zachvátí únava z lásky,

pokud existuješ.

 

Únava z existence,

pokud existuješ.

 

Ať šedivé dny střídají modré,

pokud existuješ.

 

Nevadí, že trpím,

pokud existuješ.

 

Že trpím,

pokud existuješ.

 

Že trpím,

pokud existuješ.

 

Že tě miluji bez naděje na opětování,

pokud existuješ.

 

Že tě miluji,

pokud existuješ.

​

​

Miluji tě tak moc, nemohu ti to dost říct (Fabre d'Églantine)

 

Miluji tě tak moc, miluji tě tak moc:

Nemohu ti to dost říct,

A přesto to opakuji

Pokaždé, když dýchám.

Vzdálený, blízký, zblízka, zdaleka,

Miluji tě je slovo, které nalézám:

Sám, s tebou, před svědky,

Buď to myslím, nebo to dokazuji.

 

Psát miluji tě stovkou způsobů

Je jediná práce mého pera;

Zpívám ti v mých písních,

Čtu tě v každém svazku.

Když mi krása nabídne své rysy,

Hledám tě na jejím obličeji;

V obrazech, v portrétech

Chci znovu najít tvůj obraz.

 

Ve městě, na poli, doma, venku,

Tvá sladká podoba je hladěna;

Spojuje se, když usínám,

S mou poslední myšlenkou;

Když se probudím, vidím tě

Dříve než uvidím světlo,

A mé srdce je k tobě rychlejší

Než den k mému víčku.

 

Vzdálený, neopouštím tě;

Všechny tvé řeči, tuším je.

Počítám tvá péče a tvé kroky;

To, co cítíš, si představuji.

Když se k tobě vrátím,

Jsem v nebesích, je to šílenství;

Dýchám jen lásku,

A je to tvůj dech, který dýchám.

 

Tvé srdce je mi vším. má láska, můj zákon,

Těšit tě je všechno, co chci;

Zkrátka, v tobě, skrze tebe, pro tebe,

Dýchám a držím se života.

Moje milovaná, můj poklad!

Co ještě dodat k tomuto jazyku?

Bože! jak tě miluji! No dobře! ještě

Bych tě chtěl milovat více.

​

​

Miluji tě, má láska (Jean de Palaprat)

 

Kdybys věděla, jak moc tě miluji,

umírám, když tě nevidím;

Tvých pohledů a kroků

si dělám nejvyšší zákon.

 

Budu tě milovat stále stejně

až ke dveřím smrti.

Můžeš vidět změnu ve svém půvabu,

ale nikdy v mé extrémní lásce.

 

Vlastnictví, stáří, ošklivost,

nic nemůže uhasit vášeň,

kterou jsi vzbudila v mé duši.

 

Že bys měla pochyby, by bylo mylné!

Ach, sladká láska, budu tě milovat,

i kdybys se stala mou ženou.

 

Myslím na tebe, má láska (Benjamin Dumur)

 

Myslím na tebe, když se rozednívá aurore

a oznamuje jasnou hvězdu dne,

Myslím na tebe, když slunce barví

svými paprsky okolní svahy;

Myslím na tebe, má láska.

 

Myslím na tebe, když vrtkavá včela

přilétá sbírat nektar z královny květin,

Myslím na tebe, když pták v háji

zahraje na ozvěnu svými lichotivými tóny;

Myslím na tebe, má láska.

 

Myslím na tebe, když citlivka

na dotek vidí ztrácet svou svěžest,

Myslím na tebe, moje duše ještě více zotročená,

obává se zranit tvé ucho a tvé srdce;

Myslím na tebe, má láska.

 

Kdyby jsi někdy pro nejněžnějšího milence

cítila trápení lásky,

Bože! jaké štěstí, vidět tě a slyšet

tvůj sladký a roztomilý hlas, jak opakuje na oplátku:

Myslím na tebe, má láska!

​